Blondýnky

Blondýna jde ke schránce. Podívá se do ní, zavře ji a jde zpátky do domu. Za chvíli k ní jde zase, podívá se do ní, zavře ji a jde zpátky. Opakuje to asi pětkrát. Sousedovi to už nedá, a tak se jí zeptá: „To asi čekáte nějaký dopis od dalekého přítele, že?”
Blondýna řekne: „Ále, chodím se tam koukat, protože na počítači mám napsáno, že v poště mám novou zprávu.”

Jak poznáte, že vám blondýnka poslala fax? Je na něm nalepena poštvní známka.

Blondýnka jede po silnici a poslouchá rádio. Hlasatel vypráví jeden za druhým vtipy o blondýnkách, až to tuhle vytočilo a rádio vypnula. O chvilku později jela kolem kukuřičného pole a viděla tam blondýnku, jak vesluje v člunu. Zastavila, vyklonila se z okýnka a křičí: "Ty slepice! Přesně takové jako ty způsobujou, že se nám lidi smějí. Kdybych uměla plavat, dala bych ti co proto!"

Blondýnka se ptá na ulici: "Pane, prosím vás, kolik je hodin?"
"čtvrt na čtyři."
Blondýnka nevěřícně kroutí hlavou a říká: "To je divné. Ptám se na to už celý den a pokaždé dostanu jinou odpověï."

Blondýnka je v muzeu a rozhlíží se kolem sebe, až narazí do stolku s vázou. Váza spadne ze stolu a rozbije se na kusy. Hned je na místě rozzuřený hlídač a řve na blondýnku: "Ženská jedna nešastná, ta váza byla z 15.století!"
Blondýnka se chytne za srdce a oddychne si: "Uf, já se bála, že byla nová!"